Světlík pocházel z Plzně, kde jeho otec vlastnil tiskárnu, a proto se také vyučil tiskařem. V devatenácti letech byl za druhé světové války nuceně nasazen na práci v nacistickém Německu. „Kvůli tajným cestám domů do Plzně a kvůli zášti velitele tábora byl v červnu 1944 zatčen. K soudu vlivem okolností spojených s koncem války nakonec nedošlo,“ uvedla mluvčí Post Bellum Petra Dosoudilová. Posléze se Světlík podle ní zapojil do takzvané československé svépomoci, která organizovala návrat Čechů z Mnichova do vlasti.
Po válce pracoval v otcově tiskárně, ale do jeho osudu opět zasáhla totalitní moc, když tiskárnu v roce 1948 zabavil komunistický režim. Nové zaměstnání našel v porcelánce v Lokti a brzy se zapojil do činnosti skupiny lidí, která pomáhala vězňům v nedalekých uranových dolech.
Sháněli například vězňům jídlo a předávali dopisy příbuzným odsouzených. Skupina byla v roce 1952 odhalena a tehdy osmadvacetiletý Světlík dostal trest dvacet let za vyzvědačství a velezradu.
V různých věznicích a také při nucené práci v uranových dolech pak strávil deset let a dva měsíce. Na svobodu se dostal až díky amnestii v roce 1962. Svůj osud později popsal v knize Paměti starého kriminálníka.