Od šibenice za tři vraždy, dva pokusy o vraždu, pět znásilnění, tři loupežná přepadení a šest krádeží, spáchaných od 17. února do 16. května 1985, zachránila Straku jen jeho nezletilost.
Tehdy šestnáctiletý hornický učeň odešel od soudu s maximálním možným trestem 10 let kriminálu. Z nich mu rok umazala prezidentská amnestie Václava Havla. Dalších 10 a půl roku strávil v psychiatrických léčebnách.
Chodil z nich na vycházky, na úplnou svobodu se dostal na Štědrý den v roce 2004. Bylo mu tehdy 35 let.
Detektiv se za Strakou zastavil spolu s kolegou Josefem Douchou. Debata nebyla přátelská, ale nanejvýš věcná. „Řekli jsme mu, že víme, že je venku, že ho sledujeme a jakmile se někde objeví podobný případ, že jdeme v tu minutu rovnou po něm a že z vězení už nikdy nevyjde,“ vzpomněl Doucha.
TREST SMRTI STRAKOVI? DŘÍVE ANO, TEĎ VÁHÁM…
Po letech už ale nad Strakovým případem uvažuje i jinak. „U toho Jirky bych si už teď ale tak moc jistej jako tehdy nebyl. Je na svobodě už snad dvacet let a ačkoliv je tam, kde bydlí, určitě pod zorným úhlem veřejnosti, zdá se, že neprovádí nic špatného. A to se zrovna u devianta neočekává, že nebude pokračovat. Vlastně se z obecných vzorců vymyká. Takže v jeho případě asi trest smrti ne,“ přiznal vyšetřovatel změnu názoru.
Pozůstalí naopak dodnes nesouhlasí. Především je deptá, že Straka, když už unikl kvůli věku provazu, není doživotně pod zámkem. „Nezasloužíš si žít, natož vyjít mezi lidi,“ vmetl vrahovi do tváře Zdeněk Michalčík, syn poslední Strakovy oběti. Když mu deviant zavraždil mámu, byly mu jen čtyři a půl roku.
Stejně mluvil o šest let později v dokumentu České televize i Strakův otec. „Bylo by lepší, kdyby tenkrát dostal Jirka trest smrti. Pro něj by to znamenalo vysvobození. A pro nás taky,“ hlesl.
ŽIVOT V ÚSTRANÍ, ZNIČENÍ PŘÍBUZNÍ
Rozpad prokleté rodiny se dovršil o pár let později. Když Strakova sestra vyhrála soudní při o svěření dítěte do péče, její manžel odcestoval do městečka, kde Strakovi v utajení žili, a protože tehdy neexistovaly sociální sítě, polepil ulice plakáty, v nichž odhalil jejich identitu. Ke cti sousedů slouží, že nechali nešťastné rodiče devianta na pokoji.
TUCTOVÝ, HUSTÝ TÝPEK Z KRČSKÉHO SÍDLIŠTĚ
Jiří Straka? Syn obyčejného zedníka a normální skladnice z pražské Krče. „Tuctovej hustej týpek ze sídliště,“ řeklo by se nejspíše dnešní mluvou.
Žádná dětská alotria nebyla klukovi cizí. „Syn neměl žádné vyhraněné zájmy, sám se o nic blíže nezajímal. V šesté třídě začal hrát hokej za Teslu Žižkov. To ho ale po roce přešlo a sportu nechal. Když jsme ho vezli na zápas, nedal si doma do vaku schválně brusle, aby nemusel nastoupit,“ vyprávěl jeho táta.
Místo sportu začal chlapec řádit po sídlišti, v létě chodil na koupaliště. Skrytý pozoroval svlékající se slečny a někdy přitom onanoval. Občas si dokonce v MHD troufl sáhnout cizí ženě pod sukni. Vše beztrestně.
Při rekonstrukcích vražd Jiří Straka spolupracoval. Přesně popsal své činy i místa, kam zahodil věci svých obětí, které po smrti okradl. Snímek je z vyšetřovacího spisu uloženého v Archivu bezpečnostních složek v Kanicích
Už jako školák měl ovšem co do činění i se zákonem. V sedmé třídě spolu s mladším bratrem a partou kluků vypálili při kouření na půdě seník v Habrech na Havlíčkobrodsku. Vzhledem k věku nebylo jak děti potrestat. Vzápětí ukradl láhev okurek v samoobsluze, tehdy se musel omluvit vedoucímu.
O rok později, ve 14 letech, tehdejší osmák Jirka Straka velel bandě kumpánů ze sídliště. „Vykrádali dva měsíce odstavené nákladní vagony na nádraží v Krči. Kradli čokolády a cukrovinky. Snědli je nebo rozdali,“ přiznal otec. I tady byla ruka zákona na nezletilce krátká, i když škoda šplhala do tisíců – to byly v té době už slušné peníze. Souběžně ho vyšetřovali esenbáci, protože pomocí šroubováku vykrádal mince z telefonních automatů na sídlišti.
Školák Straka začal v osmé třídě jevit i zájem o děvčata. Škádlil je, tahal za vlasy. Ve 14 měl první pohlavní styk, v létě na prázdninách v Habrech. O pár let starší dívka si totiž nechala líbit jeho drzé osahávání a pak se mu prý ochotně sama podvolila. Straka se o ní později s pohrdáním vyjadřoval jako o kurvě.
Nic prý ale nenasvědčovalo hrůzám, které měly přijít o pouhé dva roky později. Temných stínů v synově chování si nevšimli ani rodiče, ani kamarádi. Obrázek docela sympatického živého klučiny byl ovšem jen povrchní fasádou. Pod ní dřímaly rysy nebezpečného psychopata.
O své sexualitě a přitažlivosti dospívající Straka nijak nepochyboval. Litoval ovšem, že jej policisté zatkli v okamžiku, kdy prý potkal slečnu, do které se zamiloval. „Den předtím, než jste mě zadrželi, jsem se seznámil s Hankou z učiliště v Libušíně. Kdybychom se mohli stýkat dál, začali bychom spolu chodit. Já bych se jí věnoval tak, že bych vůbec neměl čas jezdit z internátu do Prahy a vyhledávat tam ženy za účelem pohlavního styku, tedy páchat tu trestnou činnost, za kterou mě teď vyšetřujete,“ vyprávěl deviant kriminalistům.
Tvrdil, že by mu s přítelkyní nezbýval na zločiny čas. „Zaručeně bych nejezdil ze Stochova pryč, ale byl bych s ní na Kladně. Abych tak znemožnil dalším klukům, kteří by se kolem ní zaručeně točili, aby mi ji přebrali. A tak bych vlastně neměl čas lovit ženy po Praze a vraždit je. Vlastně bych neměl ani důvod, protože předpokládám, že v rámci této naší známosti bychom se s Hankou spolu i pohlavně stýkali,“ vysvětloval Straka užaslým vyšetřovatelům.
A přidal neméně šokující závěr. „Jsem nakonec asi i vlastně rád, že jsem byl zadržen. Protože zvlášť po té třetí vraždě jsem již sám měl strach, že když se dostanu do obdobné situace, tedy na osamělém místě narazím na osamělou ženu, dopustím se opět vraždy. Udělal bych jich možná deset nebo dvacet,“ prohlásil.
DALŠÍM VRAŽDÁM ZABRÁNILO JEN STRAKOVO ZATČENÍ
Strakovy zločiny u soudu žalovala náměstkyně pražského městského prokurátora Jiřina Turková. „Strakova trestná činnost je nejen v našich podmínkách, zvláště v této věkové kategorii, zcela ojedinělá, s ohledem na četnost a způsob provedení nejzávažnějších násilných trestných činů,“ uvedla.
Jednáním Straky byly podle prokurátorky na nejvyšší možnou mírou dotčeny zákonem chráněné zájmy, jako je život, zdraví a lidská důstojnost.
„Způsob provedení vražd a znásilnění je charakterizován značnou chladnokrevností a promyšleností a ztrátou zábran pachatele. V krátké době trestná činnost obžalovaného gradovala natolik, že její další deviantní vývoj byl fakticky již sotva možný. Jednáním Straky byly zmařeny životy tří mladých žen, v dalších dvou případech se tak nestalo pouze shodou okolností. Není pochyb o tom, že dalším vraždám se zabránilo pouze jeho zadržením, dne 22. května 1985,“ zmínila Turková.
Všech vražd, znásilnění, loupeží a krádeží se podle prokurátorky dopustil mladistvý v přímém úmyslu. „Činy jsou zvlášť zavrženíhodné. Jeho sexuální agrese nabývala stále zvrácenější charakter. Strakovi bylo zcela lhostejné, že při pohlavním styku žena umírá. Musel si ale být vědom nenormálnosti svého jednání. Místo toho, aby se snažil tento stav změnit, vyhledával naopak stále nové a nové příležitosti k nejhrubější možné agresi,“ vypočítala prokurátorka.
Spojení závažných deviantních sklonů, vysoké inteligence, pohotovosti, chladnokrevnosti a odvahy, spolu s dobrým fyzickým fondem a mimořádně klamným zevnějškem, zvýšilo Strakovu zákeřnost a nebezpečnost na nejvyšší myslitelnou úroveň.
AGRESIVITA SADISTY SE VYMKLA VŠEM MĚŘÍTKŮM
„Není pochyb, že u Straky jde o psychopatickou osobnost s výraznými anetickými, asociálními rysy s agresivními tendencemi. S těmito povahovými úchylkami je úzce spojena úchylka sexuální motivace a chování: abnormální sexuální agresivita se sklonem k nejzávažnější pohlavní deviaci, sadismu až nekrosadismu,“ zhodnotili.
Znalci se rovněž pozastavili nad mimořádně klamavým dojmem ze Straky. Tím byl z hlediska obětí mimořádně zákeřný. „Naprostá amorálnost obžalovaného a chybění lidského soucítění ostře kontrastují s jeho druhou, na pohled konformní a přátelskou tvářností, se kterou se lze setkat jen velmi zřídka.“
Lékaři zdůraznili, že při nadprůměrné inteligenci Straky, jemuž naměřili IQ 125, neměla psychopatická struktura jeho osobnosti a pohlavní deviace žádný vliv na schopnost rozpoznat nebezpečnost vlastního jednání. Naopak.
Agresivita Straky vůči ženám nicméně rychle rostla. Dostala se mimo jakákoliv myslitelná měřítka.
KASTRACE A OPERACE MOZKU NUTNÉ
Sadistické vraždy a znásilnění přitom u Straky nevyvolaly žádnou emoční odezvu. Pohlížel na ně jako na osvědčený způsob sexuálního ukojení. Připomeňme si, že v té době bylo sériovému vrahovi čerstvě 16 let. První vraždu dokonce spáchal ještě jako patnáctiletý.
Lékaři se v roce 1985 jednoznačně shodli, že pobyt Straky na svobodě je a bude i do budoucna mimořádně nebezpečný. „Ani dlouhodobý výkon trestu by nebyl spolehlivou zábranou proti dalšímu páchání vražd, znásilnění a loupeží. Existují jen dvě možnosti, jak spolehlivě pachateli zabránit v trestné činnosti. První možností je jeho izolace do velmi pozdního věku, druhou provedení kastrace spojené se stereotaktickou operací mozku. Oboje by bylo spojeno s delším pobytem v uzavřeném ústavu,“ vyřkli ortel psychiatři spolu s psychology.
PROPUŠTĚN PROTESTŮM NAVZDORY
Sexuologického ústavu Jan Zvěřina se nechal slyšet, že Strakova ústavní ochranná léčba je zbytečná.
Proti se postavili jak příbuzní obětí, tak vyšetřovatelé Markovič a Doucha, měli za to, že se tehdy úřady zbláznily. Nesouhlas vyslovila i veřejnost a většina sdělovacích prostředků. Strakovo propuštění opakovaně důrazně nedoporučili ani znalci, kteří v roce 1992 zkoumali vývoj deviantova stavu a rozpoložení. I když psychiatři a psychologové dále trvali na jeho izolaci, nebylo to nakonec nic platné. Nic nevážily ani jejich námitky, že při pozdějších vycházkách z léčebny konzumoval pervitin.
Opavský psychiatr Milan Vilč, u kterého se sériový vrah léčil, po čase prohlásil, že „víc už dělat nelze. Pan Straka není už o nic nebezpečnější než kdokoliv z nás.“
Někteří sexuologové z pražských Bohnic přizvukovali. „Proč by zrovna on měl strávit v léčebně dvacet let? Pouštíme na svobodu i horší pacienty, když už u nich není co léčit,“ vyjádřili se.
Brány opavské psychiatrické léčebny Jiří Straka definitivně opustil 24. prosince 2004, po dvaceti a půl letech za mřížemi. Od té doby až dosud se nedopustil žádného protizákonného jednání. V dubnu mu bude 56 let…
PŘÍBĚHY ZLA JIŘÍHO NOVÁČKA
Nový seriál Deníku Příběhy zla Jiřího Nováčka přináší dokumentární rekonstrukce největších kriminálních případů České republiky. Čtenářům a posluchačům se v něm pokusíme objasnit fungování české kriminalistiky a justice. Rozebereme podrobně reálné dopady zločinů na každého z nás a řekneme si, jaké jsou pozice a role pachatelů, jejich obětí, policistů, žalobců, advokátů, soudců i uvězněných. Jisté jsou přitom jen dvě věci: páchat zlo se nevyplácí a dokonalý zločin neexistuje.
Příběhy zla doplňuje rubrika Ozvěny. Co v ní najdete?