Článek je převzat ze serveru Lupa.cz – odkaz zde

Autor: Bc. Jakub Rejzek, MBA, LL.M. – prezident Výboru nezávislého ICT průmyslu z. s., zastupitel Středočeského kraje

 

Z čeho se vlastně skládá cena připojení k internetu?

Zvyšování cen je téma všudypřítomné a vlezlé jako únorový mráz. Jednou z neopominutelných položek jsou pro domácnosti a firmy náklady na telekomunikační služby a připojení k internetu.

Základní fixní náklady jsou u připojení k internetu stejné jako u každého podnikání. Provozovna, nutná administrativa, plánování výstavby, servisní oddělení, péče o zákazníka, správci infrastruktury, sklady. Z podstaty podnikání je nutné provozovat docela velký autopark, zřizování přípojek a údržba každé rozsáhlejší sítě se nedá bez aut pro techniky provádět. Dalšími, a to značnými, náklady jsou investice, nájmy a pronájmy.

Investice

Investice do telekomunikační sítě probíhají kontinuálně, jde o nekončící proces. Pro lepší představu je třeba základní popis sítě.

Pasivní části sítě sestávají ze zakopaných kabelů od přístupové po páteřní části sítě, od technických místností nebo centrálních zařízení pro obec (nebo více menších obcí), od propojovacích bodů v datových centrech po telekomunikační věže či jiné instalace někde na střechách budov. Investice do výkopů a pokládání kabelové infrastruktury doprovází leckdy vysoká míra poplatků za uložení sítí do pozemků vlastníků, nejčastěji obcí.

Aktivními částmi sítě jsou různé hraniční routery, servery pro směrování provozu a aplikování legislativních požadavků, switche, laserové moduly pro přenášení dat v optické síti, OLT pasivní části sítě, HW pro kybernetická bezpečnostní opatření… Popisujeme základ pevné infrastruktury, u mobilních sítí je to ještě složitější.

Návratnost investic je přímo úměrná počtu připojených účastníků sítě. Bez ohledu na velikost operátora je kalkulace návratnosti přibližně stejná, operátoři různých velikostí se liší v zásadě jenom mírou tolerance k riziku. Za hranici rozumné investiční rozvahy se považuje návratnost za 10 let, nad 15 let návratnosti není při předpokládané životnosti i pasivních prvků sítě projekt dobře financovatelný z bankovních zdrojů.

Nabízí se otázka, jaké jsou vlastně „průměrné marže z telekomunikační služby“. Nákladová cena pevné služby prudce roste v přístupové síti. Čím dále od centra, tím vyšší provozní náklady operátory nutně čekají. Marže v panelákovém bytě na sídlišti se šedesáti tisíci obyvatel je při stejné ceně služby úplně jiná než v panelákovém bytě třeba v městečku na Vysočině. Zároveň platí rozdíl mezi technologiemi – bezdrátové technologie v sítích dramaticky snižují investiční požadavky na zřízení sítí, leckde připojení obcí či částí obcí bez profesionálních rádiových spojů není vůbec investičně možné, na druhou stranu čistě optické sítě mají nižší provozní náklady. Obraty z celé sítě pomáhají investovat i v místech, která jsou pro investory méně atraktivní.

Energie

Každé zařízení v síti nese kromě nemalých pořizovacích nákladů také náklady provozní. Všechna ta zařízení zabezpečující provoz pracují 24 hodin denně, a i když je při jejich vývoji kladen velký důraz na snižování spotřeby, pohybujeme se v řádech desítek až stovek wattů na jedno každé zařízení v infrastruktuře operátora. Ceny energií jsou pro poskytovatele položkou, která tvoří podstatnou část koncové ceny služby.

Udělejme si základní výpočet pro přístupovou síť. Přístupový bod má spotřebu 70 W, napájení přípojné trasy bere přibližně 20 W, nějaké ztráty v měničích a pro zálohování baterií, počítejme 100 W celkem. Bod pracuje 744 hodin měsíčně × 100 W, spotřebuje 74,4 kWh. Při 3 Kč za kWh platil operátor za energii potřebnou pro připojení třeba 20 zákazníků 223 korun, při současném nárůstu ceny kilowatthodiny na 8,5 Kč se měsíční náklad zvýší na 625 korun. Zvýšení fixních nákladů v přístupové síti je 280 %.

Náklady na zákazníky u méně vytížené lokality se zvýšily jenom v přístupové síti o 20 korun. Energetické náklady na provoz sítě se u vyšších částí sítě více agregují s počtem připojených účastníků – podle typu infrastruktury se liší. Jde však kvalifikovaně odhadnout nárůst nákladů jen na energie na fakturovanou hlavu o 40 korun měsíčně. Čím větší nasmlouvaný odběr, tím větší problém je v současné situaci dostat vůbec nabídku, natož vysoutěžit lepší ceny přes objem objednávky.

Automobilový provoz

Jeho náklady nemá smysl rozebírat, důležitá je neopominutelnost používání automobilu při budování sítí a jejich údržbě. Pokud jste ekologický aktivista a bydlíte ve městě, možná považujete můj výrok za „zastaralý“, ale věřte mi – vrtačku, skládací žebřík, kabely, materiál, počítač a měřicí zařízení potřebujete s sebou.

Mzdové náklady

Růst mzdových nákladů souvisí se všeobecnou inflací. Technicky vzdělaní lidé očekávají odpovídající ohodnocení. Tady se dostáváme také k daním. Součástí ceny za telekomunikační služby je nejenom DPH ve výši 21 % a daně z příjmů, ale také velké zdanění práce. Žádná síť se neudržuje sama a v telekomunikacích je nesmírně důležitou konkurenční výhodou péče o zákazníka. Dostat při potížích na telefon člověka, který spotřebitele navede a pomůže mu vyřešit problém, je neocenitelným benefitem. Přitom většina problémů, které řeší callcentra, leží někde v síti uživatele.

Regulace

Stát je se svými bobtnajícími požadavky a předpisy pro operátory velkým konzumentem času – a také peněz z plateb za telekomunikační služby. Evropské předpisy, zákon o elektronických komunikacích, z něho vyplývající podzákonné předpisy, opatření obecné povahy a různé registrační povinnosti u doslova (sic!) statisíců zařízení pracujících ve volných i placených pásmech, povinnosti uvádět pro každé adresní místo rychlosti připojení, v jiné databázi zase pro každé adresní místo typ připojení a technologické možnosti s tak složitými definicemi, ve kterých se ani zkušený telekomunikační právník s potřebnou jistotou nevyzná.

V telekomunikacích padají mnohdy i statisícové sankce za marginální pochybení u reportačních povinností. Náklady na regulaci jsou vysoké, a nikoliv malou měrou vstupují do kalkulace za služby. Stát kromě toho navyšuje svoje požadavky na sledování provozu pro policii a pro vojáky, blokování tu hazardu, tam nelegálních prodejců léčiv, sankcionovaných webů, porušovatelů autorských práv… Chystají se opatření proti teroristickému obsahu, proti případným sexuálním deviantům. Jde o finančně náročná opatření, která na provozovatele sítí „sypou“ úředníci a zákonodárci jako na běžícím pásu.

Poplatky

Ačkoliv je měsíční faktura za telekomunikační služby pro domácnost zlomkem plateb za energie, poplatky spojené s uložením optického kabelu do potřebných pozemků jsou podobné, častokrát totožné. Častokrát jsou spojené výše poplatků související s výstavbou vyměřené natolik vysoko, že investory odradí od realizace. To platí nejvíce u menších měst a logicky ještě menších obcí.

Naštěstí máme k dispozici kvalitní hybridní sítě, ve kterých se na optické přípojné trasy napojují bezdrátové koncové míle. Stát také z kapes uživatelů vybírá tisíce korun měsíčně, pokud chtějí zrychlit přípojnou infrastrukturu do vsi, která leží ve vzdálenější lokalitě od centrálního bodu s optikou. Modernizaci poplatkové politiky úspěšně řadu let blokuje Český telekomunikační úřad (ČTÚ), který za poslední léta výrazně nabobtnal a pokles výběru na radiokomunikační účet by jej zabolel.

Nájmy

Technologie nejsou vždy umístěné v lokalitách, které operátorům patří. Dřívější praxe státního podniku SPOJE, který si mohl dovolit postavit budovu či udržovat místnost na travnatém pozemku někde v širším centru měst, je dávno ekonomický nesmysl. Technologie nepotřebují tolik místa, chlazení a bohatě dimenzované napájení – k čemu byla dříve potřebná místnost, dnes obstará 3U v racku a propojovací pole.

Na druhou stranu – technologických bodů musí každý poskytovatel provozovat daleko více, infrastrukturu je nutné zahušťovat. Výše nájmů za takové technologické body v infrastruktuře sítě vytváří nezanedbatelnou nákladovou položku. Od přístupového bodu do peeringového datacentra jde o nemalé peníze.

Konektivita

Samotný „internet“ není zadarmo. Celosvětová síť není jedna, jde o desetitisíce sítí propojených v rozličných bodech po celé planetě. Připojení k takovému rozsáhlému světu poskytují komerční i nekomerční subjekty, v České republice je největším vzájemným propojovacím bodem NIX – Neutral Internet Exchange. Za poplatek umožní peering – vzájemné propojení sítí do bodu připojených sítí.

Kvalita připojení od jednotlivých operátorů se odlišuje mimo jiné tím, jak dobře mají svoji infrastrukturu připravenou na zvláštní potřeby svých klientů. Připojit na Lupa.cz dokáže každý český operátor skvěle, ale propojit prostřednictvím VPN klienta v Českém Brodě na server v Izraeli a v Irsku, pokud možno přijatelnou rychlostí stahování a bez chybovosti, to není samozřejmost. Přihoďte požadavek na využití protokolu IPv6 a zbude jenom pár velmi profi dodavatelů.

Kvalitní internet pro náročnější klienty neznamená ucházející připojení na YouTube. Je toho mnohem více. Konektivitu je třeba transportovat blíže k zákazníkovi pomocí mnoha transportních tras – s náklady v řádech desetitisíců měsíčně za jednotky Gb/s v jedné takové trase.

Kyberbezpečnost

Téma nadmíru důležité a složité. Žádný z operátorů nechce řešit napadení své infrastruktury, poškozovalo by to jeho dobré jméno. Opatření k odpojení napadených segmentů sítí, blokování útoků, starost o „nešíření“ prokazatelně závadného provozu ze zařízení zákazníků. Dnešní vyspělé metody pracují s neuronovými sítěmi, schopností samoučících se analytik. Kyberbezpečnostní procesy se mohou spolehnout na informace z různých bezpečnostních týmů, státních i nestátních. Investice do kybernetické bezpečnosti jdou do miliard. I tyto náklady hradí uživatel služby.

Autorské poplatky a licenční požadavky IPTV

Téma poplatků za internetovou televizi nechávám schválně až na konec. Nejsou pokaždé integrální součástí internetových tarifů, ale často ano. Cena, kterou platí poskytovatel za možnost zpřístupnit pro svoje uživatele televizi přes internet, je majoritně složená z plateb autorským svazům za využívání autorských děl v režimu převzatého televizního vysílání.

Některé mediální domy také požadují za možnost vložit jejich programy do IPTV platformy měsíční poplatky. Ty je nutné uhradit vždy, stačí si pustit zprávy a někde v IPTV platformě se zapíše měsíční čárka. Za poslední dva roky došlo u více mediálních domů k násobnému navýšení jejich požadavků.

Ano, většinu programů uvidíte i v pozemním vysílání na anténu zadarmo. Pro IPTV ale platí jiná zákonná pravidla. Alespoň máte možnost odloženého vysílání, mnohem více kanálů a vysokou kvalitu obrazu. Cena však poroste.

Cenová očekávání u služeb elektronických komunikací ovlivňuje společné vnímání pevné a mobilní služby. U pevné služby vycházíme u všech mezinárodních srovnání jako země s velmi nízkou cenou. Jestliže zafixujeme cenu na stejné korunové vyjádření i v době rostoucích nákladů, budeme vědomě rezignovat na kvalitu a odložíme investice.