Trampolína, herní prvek, který nalezneme snad na většině zahrad patřící rodinám s dětmi. Dokonce již možná předčili v popularitě i oblíbené zahradní bazény. Jsou levnější na pořízení, nezaberou tolik místa a dají se používat po většinu roku. Děti je milují a rodiče vlastně také, protože často obstojí v konkurenci chytrých mobilů, tabletů nebo televize. Jedná se přece o pohyb, navíc na čerstvém vzduchu. Ale zatímco u zmíněných bazénů se mají rodiče na pozoru, uvědomují si rizika a nenechávají tam své ratolesti bez dozoru, u trampolín je tomu jinak. Měkký a pružný prostor obehnaný sítí, který se dá navíc zavřít, vyvolává pocit bezpečí. Tento pocit je však jen zdánlivý a poměrně nebezpečný, trampolíny totiž zaujímají přední příčky v příčinách úrazů.
Radovan Hudák, lékař na Klinice dětské a dospělé ortopedie a traumatologie 2. LF a FN Motol, uvádí, že trend dětských úrazů z trampolín je v posledních letech stále narůstající. Navíc se jedná o úrazy poměrně závažné. Jako nejrizikovější se může zdát vypadnutí z trampolíny, co do četnosti však statistiky ukazují jiným směrem, protože 70 procent úrazů se stane přímo na skákací ploše.
Zlomené nohy, ruce, ale třeba i páteř. Seznam úrazů způsobených použitím trampolíny je opravdu dlouhý. A lékaři a záchranáři ho mají z první ruky. Radovan Hudák je jedním z řady lékařů, kteří se snaží o rizicích trampolín šířit osvětu, aby jim rodiče dokázali alespoň do jisté míry předcházet. Uvádí, že nechce dosáhnout toho, aby děti přestaly skákat úplně, ale především toho, aby byla u této sportovní aktivity dodržována bezpečností pravidla. Jedním z nich je věk dítěte. To by mělo trampolínu používat nejdříve v šesti letech. Důvodem je nutnost dokonalého zvládnutí koordinace pohybů trupu, horních a dolních končetin. To musí děti nejdříve zvládnout na pevné podložce, mezi potřebné dovednosti patří stání na jedné noze, běhání, skákání, střídavá chůze do schodů i ze schodů, balancování a hopsání.
Dalším důležitým pravidlem je, že by nemělo najednou skákat více dětí a už vůbec ne společně s dospělými. Při skákání více osob najednou dochází k výrazným změnám vlastnosti trampolíny a přidává se riziko úrazů pádem jednoho člověka na druhého. To potvrzuje i docentka Veronika Benešová s Centra prevence úrazů a násilí. Uvádí, že dvě třetiny úrazů se stanou, když je na trampolíně současně více než jedno dítě. Navíc dodává, že čím nižší váha osoby, tím větší riziko úrazu a opět poukazuje na vyšší zranitelnost dětí pod šest let. Kromě toho, že malé děti hůře koordinují své pohyby, často nepřesně vyhodnotí, kam po odraze dopadnou. Uvedená rizika pak násobí únava. Ta může být navíc maskovaná vyplavovanými endorfiny, které dokáží také tlumit bolest. To pak může vést k prodloužení doby skákání, přetížení některých částí těla a opět ke zvýšení rizika úrazu. Tím se dostáváme k dalšímu bezpečnostními principu, možná tomu úplně nejdůležitějšímu, a tím, je, že mladší děti musí být na trampolíně pod neustálým dozorem dospělého. Kromě toho, že může korigovat samotné skákání a hlídat, že vždy skáče opravdu jen jedna osoba, může tuto aktivitu limitovat i časově. Jak je uvedeno výše, není výjimkou, že dětí skáčí déle, než zvládnou a druhý den se dostaví např. bolest zad či kolen. Rodiče by měli trampolíny brát stejně vážně jako bazény. A stejně jako bazén, by pak měla být trampolína zajištěna v případě nepřítomnosti dospělého dozoru. Nevhodné je také přenášení odpovědnosti na starší děti. Dospělý by měl navíc nastavit jasná pravidla pro skákání, děti s nimi seznámit a následně kontrolovat jejich dodržování. Například to, že se nechodí po okrajích trampolíny za sítí či pod trampolínu, když skáčou ostatní. Právě to je totiž důvodem celé řady zranění, mnohdy tragických.
Další zásadou je absence jídla a pití na skákací ploše. Důvodem v tomto případě není hygiena, ale opět bezpečnost. Jak potraviny, tak tekutiny mohou dítěti zaskočit a ohrozit ho zástavou dechu. Zvláště rizikové jsou lízátka, bonbony a žvýkačky. Obecně lze říci, že v ideálním případě na skákací plochu nepatří nic, kromě osoby, která právě skáče. Tedy žádné předměty a to včetně hraček. Skákající osoba by měla být také vhodně oblečená a bez šperků, především bez řetízků a prstenů.
Následující pravidla se váží přímo k technickému stavu trampolíny. Při instalaci a i následném využívání je nutné dodržet pokyny výrobce. Trampolínu, včetně ochranných pomůcek jako jsou sítě a podložky kryjící pružiny a rám, je potřeba pravidelně kontrolovat. Použití těchto ochranných pomůcek by pak mělo být samozřejmostí.
Abychom v článku neuváděli jen samá negativa, je nutné připomenout, že skákání má i řadu výhod. Zlepšuje koordinaci pohybů, protahuje a posiluje tělo, zlepšuje sílu, výdrž i kondici, zlepšuje rovnováhu, podporuje krevní oběh a posiluje srdce , vede ke zvýšení kostní hustoty, posiluje i hluboké břišní a zádové svaly a svaly pánevního dna, díky měkkým dopadům šetří klouby, a v neposlední řadě je zábavné a odbourává stres a starosti. Tento pozitivní vliv potvrzuje také specialistka na zdravotní prevenci a výživu Margit Slimáková. Ta pozitiva trampolín vyzdvihuje a domnívá se, že není potřeba rodiče zbytečně strašit. Ovšem stejně jako její kolegové apeluje na dodržování základních bezpečnostních pravidel a výběr kvalitní trampolíny.
Samotná trampolína, jak jsme již zmínili, hraje v prevenci úrazů velkou roli. Vše začíná už u jejího nákupu. S ohledem na cenu je častou první volbou nákup z druhé ruky. Zde se však mějte velmi na pozoru, protože i když je trampolína vizuálně v pořádku, nemáte nikdy jistotu, že tomu odpovídá i její technický stav. Nevíte například, zda byl při sestavování dodržen doporučený postup či jaká péče jí byla věnována. Některé součásti navíc nemají dlouhou životnost a musí se pravidelně vyměňovat. Ve finále pravděpodobně zjistíte, že se investice do nového, ideálně certifikovaného, kusu rozhodně vyplatí.
Existuje několik typů trampolín. První dělení je podle tvaru, v nabídce jsou trampolíny kulaté a obdélníkové. První typ je běžně využíván pro rekreační účely a je univerzálním pro venkovní použití. Dostupné jsou v průměru 244 cm, 305 cm, 366 cm a 427 cm. Společně s narůstajícím průměrem narůstá také nosnost, je tedy vhodné na tento parametr nezapomínat, zvláště pokud si občas chtějí zaskákat také dospělí. Druhý typ, obdélníkový tvar, je určen spíše pro profesionály, protože nabízí možnost většího odrazu. Výhodou je, že se lépe umisťují do prostoru, nevýhodou pak podstatně vyšší cena.
V nabídce jsou také minitrampolíny, ty jsou primárně určeny pro fitness účely, ale využívány jsou i dětmi. Hodí se jak pro venkovní, tak vnitřní užití a plusem je příznivá cena, snadná manipulace a nízké nároky na prostor. Co zde však oproti větším modelům chybí, je ochranná síť, což může být především u malých dětí problematické.
(Ilustrační foto: Archiv, ISP Legal & Technologies s.r.o., 2022)
,
Pokud máte vybranou velikost a tvar, můžete se rozhodnout, zda zvolíte pružinový nebo nebo nepružinový model. První je klasický, běžně používaný typ, kdy je trampolína opatřena pružinami, které jsou umístěné na okrajích trampolínové rohože. Mínusem v tomto případě může být, že i přes jejich ochranu krycím lemem, existuje poměrně velké riziko možných poranění. Řada výrobců tak pružiny sice ponechává, ale díky změně konstrukce je umisťuje až za ochrannou síť, kdy s nimi nemůže skákající osoba přijít do přímého kontaktu. Další alternativou je pak model úplně bez pružin, ten není zatím na českém trhu příliš rozšířen, ale své příznivce si jistě najde. Pružiny jsou v tomto případě nahrazeny laminátovými pruty a kovový rám je umístěn pod skákací plochou tak, aby se předešlo riziku spadnutí nebo zranění. Bonusem je navíc větší skákací plocha. Bezpečnostní problém s pružinami pak lze vyřešit také volbou dalších méně tradičních modelů, jako jsou trampolíny zapuštěné nebo nafukovací.
Při nákupu je dále vhodné zaměřit svou pozornost na příslušenství a doplňky. Některé jsou součástí, jiné je vhodné pořídit navíc. Pravděpodobně nejdůležitějším doplňkem, je ochranná síť, jak je uvedeno výše, může být buď vnitřní nebo vnější. Její důležitost jistě nikdo nezpochybňuje, méně lidí už ale ví, že by se správně měla měnit každé dva roky. Její životnost, stejně jako zbytku trampolíny se pak odvíjí od věnované péče. Mezi další vhodné doplňky patří žebřík, kotvící sada a spodní ochranná síť. Ta zatím není tak častá, ale pokud máte malé děti nebo domácí zvířata, je určitě dobrou volbou, protože zabraňuje lezení pod skákací plochu a tím předchází řadě bezpečnostních rizik.
Závěrem je potřeba dodat, že s trampolínou se často setkáte nejen na vlastní zahradě, kde je pečlivě vybraná, ověřená a vyzkoušená, ale i u kamarádů, na některých dětských hřištích a především u restaurací a penzionů. Zde to obzvláště svádí nechat dítě chvíli v „bezpečí sítí“ a věnovat se konzumaci jídla nebo pití, ale rozhodně je lepší těmto svodům nepodlehnout. Zde může být problematický již samotný technický stav trampolíny a navíc rodič nemá pod kontrolou, jaké další děti přijdou trampolínu využít. To vše riziko rázem zvyšuje. V případě, že je dospělých větší skupina, je dobré si přesně určit, kdo má v danou chvíli za trampolínu zodpovědnost, protože čím víc potenciálních „hlídačů“, tím větší riziko, že se každý spolehne na druhé a nehlídá ve finále nikdo. A platí to samozřejmě nejen u trampolíny, ale třeba také u každé vodní plochy. Určený člověk věnuje svou plnou pozornost dětem a ostatní vědí, že si mohou na chvíli odpočinout. Je to maličkost, ale může pomoci si užít krásné léto bez zbytečných karambolů.