„Naše země nevzkvétá“ – tuhle dnes již legendární větu použil ve svém novoročním projevu v roce 1990 tehdejší prezident Václav Havel. Velmi opatrně a možná poeticky vystihl marasmus, ve kterém tehdejší Československo leželo, ač se nás předlistopadové komunistické vedení země neustále snažilo přesvědčovat o opaku.
Dnešní doba je s tou předrevoluční v mnohém podobná. Za fasádou, kterou tehdejší i dnešní vládní představitelé denně verbálně leští a snaží se nám namluvit, jak jde vše skvěle, je kolabující stát. Stát, který funguje pouze ze setrvačnosti díky tisícům státních zaměstnanců, kteří rutinně plní úkoly, které kdysi dostali. A také díky milionům podnikatelů, živnostníků a jejich zaměstnanců, kteří drží alespoň hlavu naší země nad vodou, aby úplně nezkolaboval.
Směr, vize, odhodlání a leadership se vytratili. Premiér, který se denně fotil s desítkami lidí na facebook, se na veřejnosti objevuje pouze na vlastním youtubovém kanále. Jeho zájem se smrskl na touhu přežít ve funkci co nejdéle.
Můžeme zkusit vše omlouvat pandemií koronaviru, ale tato choroba pouze odhalila skutečný stav naší země. Skutečný stav vlády. Stejně tak, jako odhalí skutečnou povahu člověka větší množství vypitého alkoholu.
Dokud nefoukal vítr a ekonomika rostla, problémy byly skryté. Pokud se nějaké objevily, byly rychle řešeny přisypáním dalších peněz. „I vás si kúpím“, je politická poučka Andreje Babiše. Jakmile došly peníze, přestala fungovat a jeho popularita začala padat.
Revoluce myšlení
Česká republika potřebuje další revoluci. Nikoli davy v ulicích a defenestraci (i když taková volební defenestrace by také neškodila), ale změnu našeho myšlení. Pouhý pohled do minulosti, maximálně do přítomnosti nám dobrou budoucnost nezajistí. Pandemie ukázala, že zaostáváme v řadě oblastí. Nejvíce se odkryly nedostatky ve fungování státu, respektive v jeho zkostnatělé podobě, která neumí fungovat v online prostředí a neumí využívat moderní technologie.
Druhou nejvíce postiženou oblastí je vzdělávání. Rok studia bude dětem chybět. Ale také se nemusí jednat o nic nenapravitelného, pokud začneme řešit, nikoli jak dohnat ztrátu, ale jak přeorganizovat zbývající roky studia konkrétních dětí tak, aby zvládly to, co zvládnout potřebují. Včetně důsledné selekce nezbytného a zbytného učiva. Ve zkostnatělých vzdělávacích programech jistě najdeme prostor ke změnám. Ostatně existuje řada škol, jejichž výsledky jsou výrazně lepší než u škol jiných. Pro inspiraci není potřeba chodit daleko.
Zásadní změnu si zaslouží i zdravotní systém. Pandemie ukázala na velkou neprovázanost ambulantního a nemocničního systému a také na špatné vedení některých nemocnic. Zatímco část personálu trávila desítky hodiny ve skafandrech na covidových odděleních, jiná část byla vytížena daleko méně kvůli omezení odkladné péče. K přeškolení personálu v klidnější době mezi vlnami nedošlo, jejich přesun mezi odděleními byl proto v době největšího nedostatku personálu omezen. Pokyny hygienických stanic praktickým lékařům, kteří covidové pacienty zachytávají v první řadě, se lišili okres od okresu.
Naše země nejenom že nevzkvétá. Naše země pomalu kolabuje a potřebuje zásadní změnu. Potřebuje revoluci myšlení.
Autorkou textu je Veronika Vrecionová