Kapelu tvoří čtrnáctiletý Šimon Král, který stojí za hutnými kytarovými riffy a hlas dokáže posunout do působivého chrapláku. Na baskytaru hraje sedmnáctiletý Jiří Kux a za bicími sedí patnáctiletý Ondřej Szeliga. Svůj styl představují jako kombinaci vlivu old school heavy metalu, thrash metalu, death metalu a punku.
Navzdory vašemu mladému věku Destroy! existují přes dva a půl roku. Za tu dobu máte za sebou spoustu hodin ve zkušebně i na pódiu. Jaká v kapele panuje chemie?
Šimon: Zatím si tedy na nervy nelezeme. Nálada v kapele je super, jsme kamarádi a na zkouškách výborně spolupracujeme.
Jirka: Prozatím to jde.
Ondřej: Pohoda.
Festivalová sezona začíná. Dorazí i kapela Kabát, ve skutečné i revivalové verzi. Prozraďte vaše hudební vzory.
Ondřej: Za mě určitě Miloš Meier z Dymytry, který je jedním z nejlepších českých bubeníků. Studuji jeho sóla, která se snažím zahrát. Alespoň tedy kousek toho, co on dává. Je to neskutečný bubeník a určitě je pro mě velkou inspirací.
Šimon: Vyloženě jeden vzor nemám. Poslouchám toho hodně, takže často sbírám inspiraci od řady muzikantů. Většinou jde o takové osmdesátkové klasiky, jako jsou Slayer, Sodom, Anthrax či Metallica. Těch vzorů je tolik, že je těžké vypíchnout někoho konkrétního.
Jirka: Od osmi let hraju i na bubny, baskytaru jsem vzal do ruky až v Destroy!. K muzice mě vlastně přivedl starší brácha, který je pro mě vzorem. Ale kdybych měl zmínit nějakého slavného hudebníka, tak je to určitě bubeník Joey Jordison ze Slipknot, který už bohužel nežije. Basáka úplně jako vzor nemám, ale fakt zbožňuji Záviše. Tedy náš manažer Šimon Král starší říkal, abych to do tohohle rozhovoru netahal, tak to tu tedy neříkám. (smích)
Zdroj: Šimon Král st.Pojďme k vašemu albu Pomsta společnosti. Stejnojmenná skladba hovoří o Olze v náklaďáku, která „strhne volant doprava, na nevinné kolemjdoucí čeká krutá poprava“. Mstíte se také?
Šimon: Mstí se hlavně Olga. Skladba je o Olze Hepnarové, která byla masová vražedkyně. Její život nás natolik fascinoval, že se pro nás stal inspirací a rozhodli jsme se jejímu příběhu věnovat celou skladbu. Byla poslední popravenou ženou v Československu. Poté, co jsme nastřádali více materiálu na celé album, rozhodli jsme se, že bychom tenhle song mohli napasovat do ústředního motivu desky. Často hledáme inspiraci v pravdivých příbězích, i takto tragických. Určitě to ale neznamená, že bychom ten její čin obdivovali.
Jirka: Skladba je sama o sobě tak dobře napsaná, že ten text do toho fakt sedí. Mám absolutní hudební sluch, a když slyším konec toho songu, tak si dokážu živě představit, jak řídí a pak najede do těch lidí. Prostě to tam je doslova slyšet. Důležité je zmínit, že ten volant měla původně strhnout doleva, ale nám to nešlo do rýmu.
Zaujala mě také hned první skladba Kvadratura ženy. „Ženský tělo rozčtvrcený, do závěsu zabalený, i protřelým koronerům žaludek se zvedá“. O čem to je?
Šimon: Opět inspirace pravdivým příběhem, na který jsme přišli v dnes už kultovním, i když kontroverzním seriálu Třicet případů majora Zemana. Jeden z dílů s tímto názvem je o případu, kdy Vltava vydala tělo zavražděné ženy – byl to trup bez hlavy, tuším že v krabici. Jde pravděpodobně o nejtvrdší kousek z celého alba. Takto krutý text se do toho hezky hodí.
Jste hodně mladí, co na takové texty říkají vaše mámy?
Ondřej: Rodiče nás v tom podporují, nic jiného jim vlastně ani nezbývá. Šimon starší je například náš manažer, další táta zase řidič a ten třetí se občas stará o merch. Od všech rodičů máme velkou a stoprocentní podporu, za což jsme moc rádi.
Jirka: Pomáhají nám i finančně, přece jen pořád chodíme do školy. Bez nich by to ani nešlo. A vlastně mámy už do toho natolik pronikly, že si v pohodě umí udržet nadhled. Podobná témata k trashu a metalu prostě patří. Určitě nechceš zpívat o koťátkách na výletě.
Uvažujete rozšířit kapelu o dalšího člena, třeba ještě o jednu kytaru?
Ondřej: Tak druhá kytara by byla super, to by naši muziku dobře nakoplo a poslalo by nás to úplně nikam jinam. Jenže největší problém je sehnat kluka v našem věku, který by to dal.
Šimon: Souhlasím s Ondrou. Druhou kytaru vlastně hledáme od začátku. Už několikrát se stalo, že to skoro bylo, ale vždycky to nějak nedopadlo. Je vlastně docela těžké někoho takového najít.
Co všechno musíte hraní obětovat? Všichni jste teenageři a může vás to táhnout také jinam.
Ondřej: Určitě nejde o oběť. Hraní miluji, a když nezkoušíme, snažím se sám trénovat alespoň hodinu denně. Když to jde déle, tak jen dobře. Kolikrát mi píšou kámoši „hele, pojď ven“. Často jim odepisuji, že nemůžu – tohle se musím naučit, tohle jsem na koncertu nezahrál, musím to tedy potrénovat, ať to příště dám. Třeba o víkendu rádi chodíme spát ven do lesa, ale v posledních dvou měsících pravidelně říkám, že mám koncert a že nemůžu. Takhle přicházím o kamarády. (smích)
Jirka: Měl jsem to stejně jako Ondra, když mi bylo patnáct. Ale v té době jsme hráli tak jednou za tři měsíce. Teď máme koncert třeba sedm víkendů v řadě, takže se z toho vlastně nedá vymluvit. Koncertování mě ale moc baví, včetně zkoušek, na těch je sranda. Takže kdybych se na to teď vykašlal, měl bych vlastně hrozně moc volného času. A co pak s ním?
Šimon: Cvičím denně a hodně svého času trávím nahráváním skladeb jak pro Destroy!, tak i jen tak pro sebe. Takže to mám stejně jako kluci – je to už životní styl a neumím si představit, že bych přestal hrát.
Summer Rock Fest Beroun: Vitaciti řádně rozburáceli berounský kempNejlepší koncert, který jste odehráli?
Šimon: Za mě to bylo letos v dubnu v Modré opici v Praze. Vystoupili jsem s brněnskou heavymetalovou legendou Titanic. Tohle byl geniální koncert. Všechno bylo perfektní a proběhlo bez chyby. Moc jsme si to užili. To se bude těžko překonávat, ačkoli máme letos v létě hodně koncertů, které by to mohly trumfnout.
Jirka: Souhlasím se Šimonem, přesto dám jiný příklad, také v Modré opici. Bylo to loni v září na Kafestu, který pořádá Michal Káva. Byla tam řada známých kapel, a když jsme dohráli, ta euforie byla nezapomenutelná.
Ondřej: V mém případě to byl Rockfest Březnice letos na konci května s kapelou Insania. To byl pro mě asi dosud nejlepší koncert – jak zvukově, tak atmosférou. I kvůli tomu, že jsem hrál na svoje bicí, které mám naštelované na milimetr podle sebe.
Vzpomněl jsem si na kytaristu Wacława Kiełtyka, který je absolventem Krakovské hudební akademie jako hráč akordeonu. Sám se ale učil i na kytaru a vypracoval se z polských deathmetalových Decapitated až do americké metalové legendy Machine Head. Uvažujete také o studiu hudby na vysoké škole?
Jirka: Dělal jsem přijímačky na konzervatoř Jaroslava Ježka v Praze. To bylo ještě předtím, než jsem dostal nabídku, abych se k Destroy! připojil. V kapele vlastně hraji jen kvůli tomu, že mě nevzali. Takže je asi dobře, že to tenkrát nedopadlo.
Ondřej: Zatím o tom jen přemýšlím. Momentálně půjdu na střední manažerskou školu tady v Berouně a po ní možná zvážím konzervatoř. Ale to je ještě daleko.
Šimon: V plánu to nemám, ale třeba se to může změnit.
Zdroj: Šimon Král st.Dovolte mi otravnou otázku, kterou tolik milují personalisté, ale všem ostatním leze na nervy: kde se s Destroy! vidíte za pět let?
Jirka: Popravdě pět let je pro nás dost dlouhá doba. Ještě nejsme ani plnoletí, takže moc nevíme, co se může za takovou dobu stát. Ale určitě chci, abychom dál hráli. Osobně bych si přál, abychom třeba prorazili i za hranice. Furt ale zpíváme v češtině, což není mezinárodní. Možná to ale bude v důsledku něco, co spíše zaujme.
Šimon: Momentálně se do angličtiny moc nehrneme, i když jsme v ní začínali a první song v angličtině byl. Pak jsme si řekli, že čeština je prostě krásný jazyk. Hlavně nejsem nějaký velký angličtinář a samotnému mi rve uši, když slyším českou kapelu zpívat anglicky a úplně to neumí. A s tím, kde se vidíme za pět let? Vnímám to podobně jako Jirka. To je prostě hodně daleko. Teď chceme hlavně přemýšlet nad muzikou.
Ondřej: (přikyvuje)
LETNÍ KONCERTY DESTROY!
1.7. Přeštěnice Open Air
15.7. Pilníkov – Pilníkofest
22.7. Volyně – ETEF
22.7. Kojetice – Kojetický Nátěr
5.8. Králův Dvůr – Rockovej Královák
19.8. Rakovník – Slepice Jam
26.8. Velké Losiny – Rot Kart Fest
26.8. Bohuslavice nad Vláří – Refore Fest
9.9. Želízy – Želízská Kovadlina
9.9. Kadov – Nuclear Intervention
Zdroj: Deník.cz