JOSEF HENDRYCH: POPTÁVKA PO NAŠICH SLUŽBÁCH VÝRAZNĚ PŘEVYŠUJE MOŽNOSTI ÚSTAVU
Příští rok to bude přesně dvacet let, byl ředitelem Rehabilitačního ústavu Kladruby, zařízení zřizovaného Ministerstvem zdravotnictví ČR, jmenován Josef Hendrych. Jeho práce tam však začala už v roce 2001, kdy se stal náměstkem pro správu a provoz.
Ředitel RÚ Kladruby Josef Hendrych. | Video: Zdeněk Kellner V Rehabilitačním ústavu Kladruby pracuje 370 zaměstnanců, kteří se starají o 270 pacientů. Josef Hendrych je ve vyhlášeném rehabilitačním zařízení tím nejkompetentnějším člověkem, který o něm ví téměř všechno. Navíc, jak sám přiznává, ho práce v ústavu ani po těch dlouhých letech neomrzela a stále ho baví.
Jsou prázdniny a tedy doba dovolených. Jak toto období zvládá rehabilitační ústav?
U nás na zdravotním úseku pracuje zhruba devadesát procent žen a ty chtějí být na prázdniny se svými dětmi. Snažíme se na tuto dobu zajistit náhradu z řad studentů vyšších ročníků odborných škol. Brigády tu mohou mít ale i studenti středních škol, děti našich zaměstnanců. Letos tu máme dvacet takových brigádníků, kteří nám pomohou například při sekání trávy, ale také při úklidu pokojů.
Pokud ústav chce zůstat na špičce ve svém oboru, musejí rehabilitační procesy probíhat nejen neustále proškolovaným personálem, ale také za pomoci nejmodernější techniky. Loni v létě jste si ke svému prvnímu lokomatu z roku 2009, který už je na pokraji své životnosti, pořídili nový, páté generace. Čeká vás znovu nákup nějakého top přístroje, který umí simulovat chůzi?
Technologie se neustále vyvíjejí, jsou modernější a mají lepší zpětnou vazbu. Modernizace v této oblasti nikdy neustane. Budeme i nadále kupovat nové a nové přístroje. Lokomat má životnost asi deset, patnáct let a pak stejně budeme muset koupit nový přístroj. Ten je totiž jedním z nejvyužívanějších. Nyní máme přístroje dva, ale ten první už brzy vyřadíme, protože vzhledem k jeho stáří už zřejmě nezískáme další povolení k jeho využívání.
Zahájili jste stavbu dalšího pavilonu. Proč?
Na to je jednoduchá odpověď. Poptávka po našich službách výrazně převyšuje možnosti Rehabilitačního ústavu Kladruby. Je, ale také o tom, že potřebujeme zrekonstruovat jeden z nejstarších pavilonů postavený v roce 1940. Až ho zrekonstruujeme, budeme moci rozšířit naše služby.
V době coronaviru, kdy bylo zakázáno se hromadně stýkat, vaši fyzioterapeuti přišli s novinkou – cvičením, tedy rehabilitací prostřednictvím internetu. Jak se tato iniciativa ujala, jak ji hodnotíte a pokračujete v ní i po odeznění pandemie?
Cvičení po internetu se chytilo mezi pacienty ohromně. Tímto způsobem s námi rehabilitovalo možná několik stovek pacientů. V té době jsem byl shodou okolností na operaci kyčelního kloubu a fyzioterapeutky v nemocnici potvrdili, že také ony sledují na dálku naše cvičení a že jim to při práci velmi pomáhá. Nebylo to jen pro pacienty, ale jak jsem se sám přesvědčil, přiučili se při tom třeba i zdravotníci, kteří nabyté znalosti mohou využít ve svém oboru. Cvičení pokračuje a chceme tomu dát novou dimenzi.
Doba pandemie a nouzového stavu jasně ukázala, že i v době, kdy je všechno zavřené potřebujete pomoc a můžete se k ní tímto způsobem dostat. Ukázalo se ale také, že cvičení přes internet je prospěšné i pro rodiny našich pacientů. I když pacienty připravujeme na cvičení v domácím prostředí, už po týdnu ztrácejí jistotu, že cviky provádějí správně a tu nemají ani rodinní příslušníci, kteří se o svého pacienta starají. Proto do budoucna chceme do rehabilitace zapojit právě i rodinné příslušníky. Ti by díky přenosům z rehabilitačního ústavu pak věděli třeba i nejen jak správně cvičit, ale i dýchat.
To je asi dost komplikovaná záležitost, že?
Ano, nevím proto, jestli se nám to podaří, protože to už není jen o nás v Rehabilitačním ústavu Kladruby. Ta myšlenka je opravdu hodně široká, nejsme schopni ji sami zrealizovat. Našli jsme ale partnera, který by o to měl zájem, tak uvidíme.
Říkal jste, že máte za sebou operaci kyčle. Rehabilitoval jste po zákroku u vás v Kladrubech?
Samozřejmě! Byl jsem hospitalizovaným pacientem, tedy ve stavu nemocných.
A jak se vám v ústavu jako pacientovi, který celý proces vidí trochu jinak než zaměstnanci, líbilo?
Přiznám se, že jsem se snažil vlastní rehabilitací projít během dopoledne, abych odpoledne už mohl sedět v kanceláři a pracovat. Práce mě stále baví a v té době mi přinášela také velmi dobrý pocit ze zjištění, že má operace nebyla pro můj profesní život konečnou.
Díky tomu asi budete dál potkávat své spolupracovníky, kteří, jak uvádí ústavní web, v Kladrubech pracují mnoho let. Třeba i dvě či tři desetiletí. Vnímáte právě to jako důkaz, že v Rehabilitačním ústavu Kladruby se zaměstnancům líbí, proto zůstávají věrní třeba i po celou dobu svého produktivního života?
Právě dnes za mnou byla jedna mladá kolegyně, že končí pracovní poměr. Při rozhovoru s ní jsem se dozvěděl, že následuje svého manžela, který získal práci v Českých Budějovicích, a kdyby této okolnosti nebylo, že by u nás dál velmi ráda zůstala, protože se jí tu líbí. Tohle byl jeden z typických důvodů fluktuace v rehabilitačním ústavu. V poslední době došlo k veliké obměně zaměstnanců. To, že se tu zaměstnancům práce líbí a zůstávají věrní, dokládá také nedávno zveřejněná výroční zpráva za rok 2022. V ní se uvádí, že z oněch 370 zaměstnanců 125 lidí má pracovní poměr do pěti let. Z toho také vyplývá, že těch 125 lidí jsou mladí, kteří přišli i v rámci rozšiřování počtu zaměstnanců.
Josef Hendrych se narodil v roce 1950 a vystudoval Zemědělskou technickou univerzitu v Praze. Po roce 1992 podnikal, byl ředitelem obchodní skupiny. V roce 2001 nastoupil v RÚ Kladruby jako náměstek pro správu a provoz a od roku 2004 je jeho ředitelem. Díky stylu, jímž vede zdravotnické zařízení je také držitelem řady ocenění – v roce 2010, 2011, 2012, 2013 se stal finalistou soutěže Manažer roku. Za rok 2012 a 2013 bylo vyhlášen Manažerem odvětví. V roce 2015 se v anketě Manažer roku dostal do TOP 10. V roce 2011 ho ocenila i Hospodářská komora ČR jako Laureáta Řádu Platinového Vavřínu.
Zdroj: Deník.cz