Green Deal, sousloví, které je v poslední době velmi často skloňováno. Nezáleží na tom, jestli si pustíme rádio, televizi nebo projíždíme internet, dřív nebo později na nás pojem Green Deal vyskočí. To, že se s něčím setkáváme intenzivně však ještě nemusí znamenat, že je snadné danému tématu porozumět, či si na něj dokonce udělat názor. Zvláště, když se tolik liší i názory, které jsou prezentovány, a to dokonce i v případě odborníků.
Co to tedy Green Deal vlastně je? Green Deal vychází z uvědomění, že současný styl hospodaření není udržitelný. Evropa tedy považuje za nezbytné na tento stav reagovat, a to tím, že se stane technologickým a zároveň ekologickým lídrem. Hlavními cíli, ke kterým se evropské země v roce 2019 zavázaly, jsou následující body:
- do roku 2050 nebudou evropské země produkovat žádné čisté emise skleníkových plynů,
- bude hospodářský růst oddělen od využívání zdrojů,
- nebude opomenut žádný jednotlivec ani region.
Na stránkách Evropské komise se doslova píše, že: „Zelená dohoda pro Evropu je plán, jak zajistit udržitelnost hospodářství EU. Toho dosáhneme tak, že ve všech oblastech politiky přeměníme klimatické a environmentální výzvy v příležitosti a zajistíme, aby byl tento přechod inkluzivní a spravedlivý pro všechny.“
Plán je rozdělen do několika oblastí, těmi jsou biodiverzita, udržitelné zemědělství, čistá energie, udržitelná mobilita, udržitelný průmysl a výstavba a renovace a odstranění znečištění. Tyto oblasti mají pak definované konkrétní dílčí cíle, které pro úplnou představu uvádíme na následujících řádcích.
Ochrana biodiverzity
- Na 30 % území Evropy se zřídí chráněné oblasti, stejně tak na 30 % evropského
moře.
- Obnoví se přirozené toky na 25 000 km toků.
- Rozšíří se ekologické zemědělství a krajinné prvky s bohatou biologickou
rozmanitostí na zemědělské půdě.
- Sníží se používání pesticidů o 50 % do roku 2030.
- Vysadí se 3 miliardy stromů.
Od zemědělce ke spotřebiteli a udržitelné zemědělství
- Zajištění kvalitních potravin napříč celou EU,
- zabránění podvodů v potravinářství,
- využití a vývoj šetrnějších technologií na ošetření potravin,
- zajištění spravedlivé transformace v zemědělství pro všechny zemědělce,
- snížení závislosti na pesticidech, umělých hnojivech a antibioticích.
Čistá energie
- Do roku 2030 hodnotu skleníkových plynů o 50 až 55 % oproti roku 1990,
- do roku 2050 hodnotu skleníkových plynů o 100 % oproti roku 1990,
- propojit energetické soustavy a lépe napojit/integrovat obnovitelné zdroje energie do sítě,
- v zájmu lepšího sdílení čistých zdrojů energie zvýšit přeshraniční a regionální spolupráci.
Udržitelný průmysl a výstavba a renovace
- Podpora zateplování, zadržování vody a digitalizace,
- cirkulární ekonomika.
Udržitelná mobilita
- Konec dotací na fosilní paliva,
- obchodování s emisemi i v námořní dopravě,
- efektivní zpoplatnění silnic v rámci EU,
- 1 milion dobíjecích stanic do roku 2025 v rámci EU.
Odstranění znečištění
- Snížení mikroplastů a reziduí z léčivých přípravků ve vodě,
- snížení nadbytečných živin v prostředí díky strategii „od zemědělce ke spotřebiteli“,
- snížit znečištění z velkých průmyslových areálů.
- zlepšit schopnost předcházení haváriím,
- podpora místních orgánů s cílem čistšího ovzduší,
- přezkoumat normy kvality ovzduší.
To, že je potřeba směřovat k větší udržitelnosti ve všech oblastech života je fakt. Faktem však také je, že evropský zelený plán není bez komplikací. Jedním z nich je, že spoléhá na technologie, které zatím nejsou ověřené v praxi, také chybí studie dopadů opatření na občany i ekonomiky členských zemí. Je jasné, že opatření pro globální klima bude velmi nákladnou záležitostí. Ovšem Česká republika v tuto chvíli již nemůže nadcházející události zvrátit, i v případě, že by se pro to rozhodla. Jedním z důvodů je většinová politická podpora plánu v Evropě, dalším pak ekonomické zájmy, kdy se západoevropským firmám otevírají velké exportní možnosti. Situaci České republiky pak také zhoršuje nedostatečná připravenost. Příkladem je stopnutí zakázky na dostavbu dvou temelínských bloků, z roku 2014, za které je do značné míry zodpovědný Andrej Babiš. Ten jako ministr financí Sobotkovy vlády odmítal garantovat budoucí cenu elektřiny, aby pak o pět let později na tuto garanci přistoupil a započal přípravu náhradního dukovanského projektu. Promeškaných pět let je však nyní velmi znát a způsobuje komplikace.
Co tedy můžeme dělat? Nezbývá než se co nejvíce přizpůsobit. Cestou je budování obnovitelných, Evropou dotovaných, zdrojů, které dokážou alespoň v části roku zlevnit elektřinu a snížit tak celkový negativní finanční dopad. Nezbytné je také zapojení do energetických inovací, na které lze také čerpat evropské dotace. Tyto kroky nám pomohou uhradit velký díl nezbytných nákladů prostřednictvím evropských fondů. Odmítnutí Green Dealu, ke kterému například vyzýval prezident Zeman ve vánočním projevu, by zároveň vedlo k odmítnutí celého evropského trhu, na kterém je česká ekonomika existenčně závislá. Výsledek by pak měl mnohem větší finanční dopad než účast v zeleném plánu. Tato možnost je tedy nereálná, a to i proto, že Green Deal byl Českou republikou schválen již v roce 2019 a není k dispozici žádný mechanismus, jak z toho vystoupit. To tvrdí i premiér Petr Fiala, který se domnívá, že prezident své pochybnosti měl řešit dříve, kdy předchozí vláda vyjednávala podmínky plánu. Sám Fiala uznává, že byl k vyjednávání kritický, například je přesvědčen, že souhlas s plánem měl být podmíněn tím, aby jádro bylo součástí čistých zdrojů. O tom, zda tento krok, a v jaké podobě, Evropská unie schválí, se stále jedná. Fiala pak dodává, že je potřeba brát nyní Green Deal jako fakt a dívat se na něj jako na příležitost.
A jaký dopad to vše bude mít na nás jako jednotlivé české občany? Vzhledem k řadě nejasností spojených s dopady Green Dealu se toto velmi těžko předpovídá a velmi záleží, jak se České republice podaří využít plánované dotace a podporu. Ať to však dopadne jakkoliv, jediným ekonomickým i ekologickým východiskem pro budoucnost je neplýtvání a udržitelnost. To platí jak na úrovni celého státu, tak na úrovni jednotlivých domácností. Je to žádoucí ve všech oblastech života, ale v oblasti spotřeby energetických zdrojů je to zvláště potřebné. K tomuto kroku nám může výrazně pomoci dotační program Nová zelená úsporám, o kterém byl jeden z minulých článků. Zkusme tedy i my sami pohlížet na Green Deal jako na příležitost a vybrat si z něj to pozitivní.