Po sledování politických debat, zvláště pasáží, kdy se hovoří o aktuální ekonomické situaci České republiky, má nejeden posluchač pocit, že se mluví o dvou státech. Tak diametrálně odlišně vyznívají prohlášení od jednotlivých stran. Vládní strany vyzdvihují ekonomický růst, rozdané finance v nejrůznějších dotacích, či dokončené projekty. Vše, co bylo naplánované se podařilo, a pokud náhodou ne, je jako univerzální omluvenka použit koronavirus a s ním spojená situace. Z druhého břehu zní, úplně jiné informace. O zdražování prakticky všech důležitých položek, jako jsou potraviny, bydlení či energie, o nebezpečně narůstajícím státním dluhu nebo o statisících promarněných z nevyčerpaných dotací.
Jak se orientovat? Komu věřit? Kde je pravda? Na mnoho občanů v tuto chvíli dopadá skepse. Možná zvažují, jestli vůbec k volbám jít, když nemají ověřené informace, o které se opřít. Zde lehce navážeme na jeden bod z včerejšího článku, na nutnost kritického myšlení. Zapomenout na případné znechucení politikou jako celkem a věnovat ji ještě trochu času a energie. Hledat, ověřovat a porovnávat informace. Prověřit různé zdroje, včetně toho velmi důležitého, kterým je vlastní životní situace. Porovnat vlastní příjmy a výdaje za nejčastější položky v horizontu uplynulých čtyř, případně osmi let, může jistě každý.
Pro mnoho lidí je dostačujícím argumentem o lepších časech, že „něco“ dostali – ať už je to „rouškovné“ či jednorázový příspěvek k důchodu. Jenže žádná „sleva“ není zadarmo. Je nezbytné vnímat celý kontext. Meziroční růst spotřebitelských cen stále stoupá, a dokonce stále rychlejším tempem. Z údajů uvedených Českým statistický úřadem vyplývá, že v srpnu se inflace zvýšila o 4, 1 procenta, což bylo o 0,7 procentního bodu více, než měsíc předešlý a dokonce nejvíce od listopadu 2008. To znamená, že si za určitou sumu peněz můžeme pořídit méně produktů nebo služeb. Vliv na to má zdražení zboží i služeb prakticky ve všech oddílech spotřebního koše, nejvýraznější roli pak hrají ceny za bydlení. Ty narůstají až do astronomických výšin. I přes to, že průměrná hrubá mzda vzrostla od února 2018 z 32 003,- do února 2021 o více než šest tisíc, konkrétně na 38 275,-, neznamená to, že si budeme moci za svůj plat dovolit více.
Samozřejmě je zde i další rozměr, když se odněkud bere, musí se to také nějakým způsobem vrátit. Průměrná rychlost zadlužování státu je 1015,- za vteřinu. Na stránce verejnydluh.cz, lze sledovat nárůst dluhu v reálném čase. Rychlé navyšování „červených“ čísel přivádí minimálně k zamyšlení. Populistické kroky nemohou trvat do nekonečna, protože již nyní je za ně cena příliš vysoká, a to do té míry, že ji zaplatí další generace.
Pojďme věnovat politice ještě trochu, do velmi důležitého okamžiku, který významně rozhodne o našich budoucích životech, zbývá už jen pár chvil. Buďme součástí tohoto rozhodování a volme s rozmyslem a zodpovědně.