Zdroj: ČT24Aleš Opata zahájil službu v armádě v roce 1987. Jak vzpomíná, během revoluce se obával, aby komunistická strana nepřikázala armádě potlačovat demonstrace.
„Ty obavy tady byly, protože v té době v armádě existoval politický aparát, vojenská kontrarozvědka a podobně. Ale nabyl jsem dojmu, že armáda a velitelé na taktickém stupni byli přesvědčení o tom, že by to proti svému vlastnímu národu nikdy neudělali. Já jsem to tak alespoň cítil. Nešel jsem do armády proto, abych bojoval s demonstranty na Národní třídě,“ tvrdí.
Pokud by měl vyjet v tanku do ulic, dodává, že by asi skončil před vojenským soudem za neuposlechnutí rozkazu.
Za dobu jeho působení v armádě se podle něj nejvíce proměnily hlavně technologie, které vojáci používají. „Když to srovnám s tím, když jsme poprvé v roce 1996 byli nasazeni v operaci NATO, jaké jsme tehdy měli prostředky spojení a jaké máme dnes, tak je to propastný rozdíl. Je vidět, že technologie jdou dynamicky dopředu a technologická převaha je právě to, co armády NATO dělá silnějšími,“ vysvětluje Opata.
BALKÁN HO NAUČIL PRACOVAT SE STRACHEM
V rozhovoru Opata zavzpomínal také na slavnou akci, na které se pod velením dnešního generála ve výslužbě Petra Pavla (tehdy v hodnosti podplukovníka) podílel na evakuaci francouzských vojáků z chorvatskými vojáky ostřelované základny Karin. Připomněl i moment, kdy jeho veliteli mířil do týlu srbský voják a Opata se rozhodoval, zda střílet, či ne.
„V té době jsme považovali události v Jugoslávii za absolutní hrůzu,“ vzpomíná Opata. „Dnes, když se dívám, co se děje na Ukrajině, tak už to tak nevidím. Ukrajina je něco takového, co si osobně já jako voják nedovedu představit.“
Sám se prý na Balkáně naučil pracovat se strachem: „V momentě, kdy střely začnou létat proti vám, jsem přesvědčený, že každý voják ve svém prvním kontaktu s nepřítelem ztuhne, ale postupem času se s tím naučí pracovat a zvládat to.“
KAŽDÝ VOJÁK JE ZA MASAKRY ZODPOVĚDNÝ
Jako voják doprovázel Opata na Balkáně také misi, která odkrývala masové hroby. V rozhovoru se tak otevřelo i téma zodpovědnosti vojáků za válečné zločiny, masakry, znásilňování a další excesy, které se nyní opakují během války na Ukrajině.
„Každý voják má odpovědnost za věci, které dělá, a k tomu, jakým způsobem má bojovat a jak se vede válka, je poučován. Válka je organizované násilí, to si můžeme říct na rovinu. A to slovo ‚organizované‘ je tam důležité. Každá válka se řídí nějakými pravidly,“ vysvětluje Opata s tím, že zločiny, které ruští vojáci páchají na Ukrajině, musí být vyšetřeny mezinárodním soudem.
Podle Opaty se útok na Ukrajinu dal očekávat a situace se dlouhodobě tímto směrem vyvíjela. „Rusové bývali součástí partnerství NATO,“ vzpomíná. „Jejich přechod od asertivního prosazování jejich zájmů přešel v agresivní v době, kdy napadli Gruzii.“
Opata říká, že tehdy ještě ne všem politickým elitám došlo, kam Rusko směřuje. „Až obsazení Krymu bylo jasným potvrzením toho, že Rusové budou své požadavky prosazovat agresivní cestou. Krym byl velmi silný moment pro NATO, aby začalo toto řešit. Tehdy bylo Rusko poprvé definováno jako protivník, či chcete-li nepřítel.“