Sport nejsou jen medaile z olympiády a velkých sportovních akcí, jako je například mistrovství světa v ledním hokeji, Wimbledon nebo Zlatá tretra. Sport by měl být nedílnou součástí našich životů, a to jak v dospělosti, tak především v dětství, kdy se tvoří životní návyky. Nejde jen o branky, body, vteřiny, jde především o to přivést děti k pohybu a aktivnímu stylu života. Paleta sportovních aktivit je velmi pestrá a vybere si jistě každý. Při výběru však můžete narazit na nejrůznější limity, kromě limitů fyzických a povahových, to může být např. nedostupnost v lokalitě nebo finance. A právě poslední jmenovaný limit se jeví jako stále výraznější. Již dnes je mnoho sportů, které si mohou pro své děti zvolit pouze rodiny s vyššími příjmy, a nejen že se rozšiřuje okruh těchto aktivit, ale také narůstá počet dětí, jejichž rodiče si nemohou dovolit sport žádný. Je tedy žádoucí, aby do této oblasti mířila dostatečná státní podpora. Protože ani sportovci, kteří budou moct v budoucnu úspěšně reprezentovat Českou republiku nespadnou z nebe. Kořeny musíme hledat u práce s mládeží, lokálních sportovních klubů, mnoha dobrovolnických hodin a především velkého nadšení všech angažovaných.
Jenže nadšení účty za energie bohužel nezaplatí a právě to sportovní kluby aktuálně pálí nejvíce. Hokejové stadiony, plavecké bazény nebo sportovní haly patří mezi energeticky nejnáročnější sportoviště. Poté, co ceny energií astronomicky vzrostly, v některých případech až o 300 procent, tak zejména tyto areály ve vlastnictví klubů čekali na vypsání dotační výzvy, která pomůže náklady na provoz alespoň částečně pokrýt. Ovšem již nyní je jasné, že dotace z dotačního titulu Provoz a údržba letos nebudou, protože titul nebude vůbec vypsán. Ve chvíli, kdy by bylo potřeba plánovat další sezónu, jsou sportovní kluby v nejistotě.
O nalezení řešení se snažil Filip Neusser, předseda Národní sportovní agentury, ve čtvrtek 9. června, kdy byl na jednání s ministrem financí Zbyňkem Stanjurou a požadoval navýšení dotací na provoz a údržbu sportovišť. Jednou z možností pak bylo vypsání samostatného programu na tyto účely, jak bylo zvykem v letech minulých. Návrhy byly však ministrem zamítnuty a to především z důvodu, že vláda připraví celoplošné řešení. Více podrobností však v tuto chvíli není známo, ty by měly být představeny až koncem června.
Prudké a výrazné navyšování nákladů na provoz dělá nejen předsedům klubů těžkou hlavu a rozhodnutí ministerstva financí nervozitu ještě zvýšilo. Z klubů se ozývá, že jsou na dně svých finanční možností a některé dokonce vážně uvažují o omezení či dokonce ukončení své činnosti. Může se to zdát jako extrémní prohlášení, ale opak je pravdou. Především zimní stadiony ve vlastnictví spolků nedokáží stanovit termín zamrznutí ledové plochy a jeden z pražských stadionů zůstane pravděpodobně v nadcházející sezoně úplně zavřený. Petr Chvalný z Pražské tělovýchovné unie se domnívá, že tento stav bude mít výrazně negativní vliv na přístup dětí ke sportování.
Ze sportovních klubů se k plánovanému postupu velké nadšení neozývá a nejistota je pro ně velmi nepříjemným stavem. Miloslav Šeba z HC Kobra Praha například prohlásil, že stanovený datum řešení je poměrně pozdní a že ani zvolit plošné řešení není nejlepší volbou. Podle něj bude muset řada provozovatelů sportovišť využít půjčky a zároveň zvýšit členské příspěvky, případně omezit provoz. Organizovaný sport navíc vidí jako dlouhodobě podfinancovaný, s tím, že současný stav snižuje přístup k organizovanému sportu.
Podobného názoru je i Martin Vaculík z TJ Tatran Střešovice. Ten se domnívá, že řada klubů přistoupí na zvyšování členských příspěvku, zdražení tréninků a služeb. Místo plošného opatření by preferoval, aby pomoc šla přes Národní sportovní agenturu v rámci programů. Zohledněno by mělo být také specifické prostředí neziskových spolků v oblasti odběru energií, kdy je řada z nich středně velkým odběratelem. Vaculík by se nerad dočkal toho, aby na sté výročí postavení sportoviště místo oslav zavíral.
Zmíněná Národní sportovní agentura vznikla 1.srpna 2019 a je ústředním správním úřadem ve věcech podpory sportu, turistiky a sportovní reprezentace státu. Aktuálně eviduje zvýšené množství žádostí o pomoc ze strany klubů s majetkem sportovních zařízení. Finanční rozpočet však neumožňuje vyhovět všem v plné výši, na to by byla potřeba miliarda až dvě. Došlo totiž k navýšení nákladů o 200 až 300 procent. Neusser vidí problém mimo jiné i v dlouhodobém podhodnocení sportovní infrastruktury, na které teď doplácejí tělovýchovné jednoty. Své poslání, potažmo poslání agentury vidí v lobbování za sport jako takový. Aby k němu politici z nejvyšších pater změnili přístup a nebyl pro ně spojen pouze s vrcholnou profesionální částí, ale především s pohybem, zdravím a prevencí. Změnit vnímání čelních představitelů státu a následně provést všechny systémové změny je běh na dlouhou trať, ale sportovní kluby nemohou čekat, potřebují pomoc a to ideálně okamžitou.
Velkého odlivu dětí se v případě zvyšování vstupného a kurzovného obává také prezident SK Radbuza Plzeň Luboš Ibrmajer. V případě nezískání dotace dokonce hovoří o fatálních následcích pro chod celého areálu. Jmenovaný sportovní klub vlastní plavecký bazén, který navštěvuje veřejnost a mimo jiné i děti z 25 mateřských a základních škol. V provozu by měl vydržet do té doby, než město postaví nový bazén. Ale financovat jeho chod je každým rokem náročnější a energetická krize situaci výrazně zhoršila. Vzhledem k faktu, že členská základna je z více než 80 procent tvořena nezletilými dětmi a tržby nestačí na pokrytí kompletního provozu, je státní podpora nezbytnou podmínkou pro další fungování.
Obavy vyjadřují také Patrik Chlum z Jizerského klubu lyžařů Desná nebo Jakub Lébl z TJ ABC Braník. První jmenovaný měl velká očekávání z vzniklé Národní sportovní agentury, ta se dle jeho slov bohužel nenaplnila a naopak je v situaci větší chaos. Jakub Lébl dokonce vyjadřuje obavu, aby byl sport od podzimu dostupný pro všechny rodiny. Zatím však doufá, že avizovaná plošná podpora od státu opravdu pomůže.
Národní sportovní agentura nemá nyní vypsanou žádnou neinvestiční dotační výzvu, kterou by mohli sportovní kluby využít jako alternativu. Aktuálně je však v procesu vyplácení z Výzvy MŮJ KLUB 2022, ve které mohli do konce listopadu minulého roku žádat o podporu sportovní kluby, tělovýchovné a tělocvičné jednoty, které se věnují sportování dětí a mládeže od 3 do 20 let. Účelem dotace je podpora samotných sportovních aktivit dětí a mládeže v dané cílové skupině, zabezpečení sportovní, tělovýchovné a organizační funkce žadatele a činnosti zahrnující také provoz a údržbu sportovních zařízení ve vlastnictví dlouhodobém nájmu nebo dlouhodobé výpůjčce. Administrace žádostí proběhla již na začátku roku a vyplácení bylo spuštěno ihned jakmile to dovolilo ukončení rozpočtového provizoria. K 6. červnu bylo v dané výzvě vydáno 2203 rozhodnutí o poskytnutí dotace a vyplaceno 495 157 140 Kč z celkové částky 1 500 mil. Kč. Tato suma se může zdát obrovskou, ale při celkovém počtu žádostí a zároveň při současném zvyšování nákladů tomu tak není.
Jak je patrné z uvedených řádků, sportovní kluby s napětím vyhlíží konec června a doufají v dobré zprávy. Co ale můžeme udělat my, jako řadoví členové či rodiče dětí, které sportovní aktivity daného klubu navštěvují? Můžeme svůj klub podpořit například tím, že již nyní vyplníme přihlášku na další sezonu, budeme o něm šířit povědomí mezi známými nebo budeme například apelovat na politiky, že sport není jen zbytnou zábavou, ale významnou a především přínosnou součástí života.